pátek 26. ledna 2018


24.01.2018
Můj první bookclub v r. 2018, který každý měsíc pořádá Books Calling AKA Jakub, byl se spisovatelkou, která pochází z plzeňského kraje stejně jako já. Spisovatelka se jmenuje Tereza Jandová, ale Ti, kteří ji znají, tak spíše pod pseudonymem Jakuba Katalpa, což je název stromů, které rostou v Plzni. 
Sraz se konal v krásné útulné kavárně Coffe ang Riot, obsluha byla velmi milá a já si samozřejmě dala kávu.
Před bookclubem jsem si dala sraz s Penny&books a samozřejmě jsme se daly do řeči, přičemž jsme se vydaly na místo konání. 

Spisovatelka nám prozradila, že se ke psaní dostala brzo a zezačátku psala hororové povídky, které posílala je do novin. Dále nám vyprávěla zážitky různých nakladatelů, kde žádala o vydání její první knihy, to mi přišlo velmi zajímavé. Její kniha "Je hlína k snědku?" byla dokonce nominována na  Magnesii Literu, kterou by samozřejmě chtěla jednou vyhrát. Také jsem se například dozvěděla, že recenze na její knihy nevyhledává a nezajímá se o ně nebo že díla píše prvně ručně, a pak přepisuje na počítači. Mezi autory, které má ráda se řadí Franz Kafka a Agatha Christie.
Katalpa už zístala dvě ocenění a to cenu Josefa Škvoreckého (2013) a Česká kniha (2013).



Hvězda večera byla ale její poslední kniha a to Doupě, které vydalo nakladatelství Host. Samotnou knihu autorka psala rok a půl a řekla nám, že se jí nelíp psalo o Vietnamce, která ráda sedávala před obchodem a žvýkala nakládaný zázvor. Postava Marie je sama autorka. 
Kniha doupě má ve čtenáři vyvolat samotu a míjení. Samotné doupě inspiroval její byteček, ve kterém kdysi bydlela a vypadal jako doupě.

Celkový večer byl příjemný, líbilo se mi jak nám autorka vykláda o její cestě k vydání knihy a jak se dostala k jménům postav. Hodně mě překvapilo, že autorka nikdy nebyla v zemích o kterých píše, ale i tak jsou tak identická a živá, jakoby tam spisovatelka opravdu strávila aspoň pár chvil ze života. Jsem i docela spokojená s tím, jak Katalpa popsala život Hoang Thi Anh(ové) žijící v Česku, z jejich pasáží šla samota opravdu cítit.

Abych ale jen nechválila jak bylo všechno dokonalé, vytkla bych, že kavárna byla rezervovaná jen pro nás, abychom měli klid na povídání si s autorkou. Ta si s sebou bohužel přinesla hlučný doprovod, které se dle mého vkusu choval neslušně. Nedbali na naše ohledy, zpočátku jsem autorce skoro nic nerozumněla a ke konci nám zkazili večer úplně, když nás nařkli z nepěkných věcí, a jako blogera se mě pár řečí dotklo. 

Přečtení této knihy vůbec nelituji bylo to skvélé čtení, brzo se můžete těšit na recenzi. Knihu jsem ohodnotila 4/5*, takže neváhejte.
Děkuji Books Calling za další krásný večer a budu se těšit na další bookclub a samozřejmě děkuji megaknihám za postytnutí knihy.





Knihu zakoupíte na kliknutí loga

pátek 19. ledna 2018


Jelikož zanedlouho začíná první books calling club v roce 2018 a já si to nenechám ujít, protože anotace této knihy zní hodně dobře. Jedná se o třech hlavních postav žen a každá je tak odlišná. Hodně me zaujal pohled jedné vietnamky a neptejte se proč. Doufám, že mě kniha chytne a dočtu jí přesně na ten daný termín. Moc se těším, až se se všemi zase uvidím a i na samotnou spisovatelku a nebojte, napíšu report toho dne. Jak to vše probíhalo.

Anotace:
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.

Hodnocení z databaze knih: 83%


Jakou knihu budete číst tento víkend vy?

Krásný víkend BOOKHOLÍCI
C.


středa 17. ledna 2018



Další příběh, u kterého jsem brečela jako mimino! Musím ještě jednou poděkovat Vandea, že jsem u ní vyhrála tuto skvělou knihu!
Volání netvora napsal Patrick Ness, podle námětu  Siobana Dowda. Patrick byl dokonce i v Praze, kde podepsal i pár kousků a já jsem majitelem jednoho z nich! Druhé vydání vyšlo v roce 2016 u Slovartu. Kniha má dokonalé ilustrace od Jim Kaye.

Conor to v životě nemá lehké, maminka mu umíra na rakovinu a Conor se s tím za žádnou cenu nemůže smířit. Ve škole ho šikanuje Henry s jeho kumpány a pro všechny ostatní je jinak neviditělný. Nikdo se sním nebaví a táta se mu taky vůbec neozývá. Conorův život je jeho nemocná maminka.
Jednou večer ho ale navštíví Netrvor a Conor si ale myslí, že je to jenom sen. Časem však pochopí, jaké poslání proněj netvor má a bude mu vyprávět 3 příběhy, přičemž 4. má vyprávět právě Conor.

Příběh ve mě nechal smutné pocity, od začátku jsem věděla jak to skončí, ale jako náš hlavní hrdina jsem i já doufala v zázrak. Autor nám chtěl asi ukázat, že někdy v životě musíme přijmout fakt, který je nám už souzen a někdy prostě  určitým věcem nedokážeme zabránit. Kniha má krásné ilustrace, které doplňují děj. Je to krásná kniha jak pro děti, tak i pro dospělé.




Kniha vs film

Musím se přiznat, že jsem u filmu více brečela. Přiznejme si to, že profesionální filmaři prostě umí hrát na city. Bohužel mi ve filmu chyběla jedna část a to bývalá Conorova kamarádka. Herecké zastoupení bylo super. Není nic co bych vytkla, a když Netvor vyprávěl ty 3 příběhy? To zpracování bylo fakt dokonalé. Kniha samozřejmě má více podrobností a ty ilustrace jsou nenahraditelné.

Tak to byl můj názor na tento příběh, dala jsem mu plný počet bodů, čili 5*/5*. Není nic, co bych v knize vytkla, a díky ní jsem si utvrdila názor, že si musíme uvědomit, že nedokážeme ovládnout svět a někdy se musíme se naučit přijmout to, co je předem dáno.

Máte v plánu si tento příběh přečíst nebo Vám stačil film?



Knihu zakoupíte na kliknutí loga

středa 10. ledna 2018


Znáte to, když my holky máme spoustu spodního prádla, ale z 10. máte oblíbené jen jedno a samy nevíte, kde jste ho sehnaly? Mám pro nás holky malé tajemství a tím je značka Boux Avenue. To je tak,když v tom vánočním chaosu, když jsem vybírala dárky a byla už unavená, tak mě nohy zavedly do příjemného butiku, kde to mají všechno příjemné, a to i dokonce prodavačky!

Řekla jsem si, že po tom nakupování, rvaní se do front se spoustou lidí si udělám malou radost a koupím si na sebe něco pohodlného. Chodím do práce, ve které je pohodlnost člověka na prvním místě a kontrolovat si každou půlhodinu zda něco nevylejzá,  neškrábe a neškrtí je docela zázrak.
Hned po vstupu jsem se zamilovala do všech barev a krajek, nemohla jsem si vážně vybrat, líbily se mi všechny střihy a barvy. Něco jsem si vyzkoušela, něco i vrátila, při té mé "velikosti" jsem si nerada vybírala spodní prádlo, máte pocit proč si na sebe něco vybírat, když nic nemáte. Ale pamatujte, každá žena je krásná ať už má malá nebo velká prsa. Každá si zaslouží něco, v čem se cítí vyjímečná a krásná.

Vybrala jsem si tedy nakonec střih, který na mě vypadá krásně a velmi pohodlně jsem se v něm i cítila, neuvěřili byste, jak dlouhý jsem strávila čas v kabince, skoro hodinu. Ale tohle není nějaké tričko, že se do něj obléknete a řeknete si, jo beru si ho, ale jak říkám, u prádla jde především o vaší pohodlnost. Když nebudete znát vaši velikost, tak si vás změří a přinesou vám tu správnou velikost a připraví vám ji do kabinky. Kabinky tam jsou moc krásné. Paní stojí hned u kabinky a je připravená vám kdykoli pomoct.

Nakonec tedy vyhrál můj favorit, ale boužel jsem nevěděla v jaké barvě si ho vybrat. Tak jsem si na konec vzala obě barvy, které byly k dispozici. Nejsou to žádný Push-Up, jsou bez výplně, košíčky jsou pevné a nikde vás to neškrtí. Za mě jedině už  Boux Avenue.




pondělí 8. ledna 2018


Krásné pondělí BOOKHOLÍCI, jak se užíváte druhý týdení start v novém roce?
Tento týden začínám s novinkou od nakladatelsví slovat neboli booklab. Kniha má už brzo vyjít a já mám chuť si jí přečíst abych vás na ní nalákala.

Je to Youngadultovka a obálka vypadá moc zajímavě ale krásně voní. Prečetla jsem zatím jen pár stránek ale musím říct, že je napsaná jednoduchým stylem a čte se to docela to i utíká.

Anotace:
Román o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze vypráví o středošškolačce Evie. Právě nastoupila na novou školu, kde ji nikdo nezná jako „tu holku, co se zcvokla“. Už nebere skoro žádné prášky, umí si poradit se svými úzkostmi a je na krok od toho, aby byla normální. Jenže co to je, být normální? Má skvělé kamarádky, chodí do kina a na koncerty. Ještě ji zbývá najít si kluka. Jenže vztahy s kluky jsou ošemetná věc, z těch by se zbláznila i normálně holka. Chytrý a vtipný bestseller, který by neměl chybět v žádné holčičí knihovně.

S jakou knihou strávíte tento týden vy? 

Krásný týden BOOKHOLÍCI.
Vaše C.


sobota 6. ledna 2018

Spisovatelka: Petra Soukupová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Hodnocení: 4/5
Recenzní výtisk


Pes se jako dárek nedává.

Martinka si vždy přála vlastního pejska, i když jí rodiče neustále říkali, že už jednoho pejska mají a že ještě nemá věk na to, aby se o takové zvíře starala sama. Jednoho dne ale rodince jejich domácí pejsek zemře a Martinka dostane šanci na svého vlastního mazlíčka. Martinka jede teda s rodiči vybrat štěnátko a do rodiny se knim přidá krásné chlupaté čtyřnohé stvoření jménem Snížek.

Snížek je neposedný a vůbec Martinku nespolouchá, maminka se o pejska starat nemůže, protože má nastarosti dvojčata Julii a Ninu a tatínek zase pracuje. Všechno je na Martině, ale pak se zjistí, že Snížek je hluchý a proto nikoho neposlouchá.
Snížek zdrhá, chodí k sousedům chytat slepice a každý si na něho stěžuje. Maminka s tátou už nemají nervy na to, aby neposlušného psa furt hlídali a všechno dávají za vinu jí.
Martina má svého pejska i přeze všechno ráda, i když je nedokonalý, ale je to přece její pes.

Jednoho dne Martina s kamarády vidí svého mrtvého pejska ležet u silnice. Všichní její kamarádi tuší, že Snížka někdo z vesnice zabil.
Proto Martina začne pátrat, kdo jí psa zabil a za každou cenu chce odhalit vraha. Bude se případu natolik věnovat, aby se jí po Snížkovi nestýskalo. Pomahají ji kamarádi jako je Fáňa, Bohouš a Kája. Každý den se snaží někoho vyslýchat a nepřestávají pátrat. Rodičům se to nelíbí, protože otravujou sousedy, ale jejich pátrací dobroždružství může teprve začít.


Tento dětský příběh se mi líbil. Knížka má doplněné krásné ilustrace, které jsou od Terezy Ščerbové. Díky těm ilustracím jsem se do této knihy zamilovala.
Popravdě ale být dítě ve věkové kategorii 9+, tak nevím zda bych si knihu přečetla. Žádné drastické popisy tam nebyly, ale mrzel mě pohled na maminku hlavní hrdinky. Vadilo mi, že se jí rodiče moc nevěnovali a spíš jí sekýrovali za každou chybu. V příběhu jsem nevycítila lásku rodičů. Ale naopak se mi moc líbilo přátelství, které hrdinka měla.

Příběh určitě chtěl poukázat na to, že neznáme příběhy lidí, které vídáme celý život, líbilo se mi, jak si děti udělaly své vlastní obrázky o lidech, které znají jen od vidění, a od toho jak se prezentují, ale nakonec pochopí, že kniha se podle obalu soudit nesmí!
Hodně jsem měla ráda postavu Viktora, který se nastěhoval z Prahy k babičce.

Nevím, jestli bych příběh cílila přímo na děti kolem 9. roku, ale spíš starším. Pro mě to byl dost silný příběh, ale zase obsahuje mnoho ponaučení, které by každé dítě mělo znát.

Moc děkuji nakladatelství Host za poskytnutí této krásné dětské knihy. Má krásný zimní nádech a sněhu si užijete aspoň čtením, když už venku nic není...



Knihu si můžete zakoupit na kliknutí loga.







Instagram

M. A. I. . Theme by STS.