M. A. I.

Krásný den!

Je to už nějaká doba, odkdy jsem se rozhodla, že budu psát krátké fotočlánky, a tak vám přináším další. Bohužel nějak nestíhám poslední dobou články publikovat a určitě aktuální věci nechci vydávat až po měsíci, protože by už to neylo ono. No žádné další okecávání a podívejme se, co jsem 27.7 zažila.

Pátek, konec pracovního týdne a na mě padá všechna únava, v práci to vypadalo, že brzo s kolegyní usnem. Ta ale pak našla na Facebooku událost, na kterou můžete přinét svoje nenošené oblečení a vyměnit ho za jiné. Anebo nemusíte přinést nic a jít se jen podívat. Přišlo mi to zajímavé a chtěla jsem jít akci omrknout. Za vstup zaplatíte 100 korun a jestli si nic nevyberete, tak vám ty penízky vrátí, což si myslím, že je super!

Já jsem vůbec neměla v plánu si nic pořizovat, řeknu vám to narovinu, tohle pro mě moc není, ale nechci dělat předsudky. A tak jsme se s holkama přímo z práce vydaly na místo konání. Konalo se to hned za rohem u metra Florenc, kde je i kavárna Barák. Hned jsem si ulovila dámskou košili v krásné pastelově barvě. Z dámských věcí se mi popravdě nic nelíbilo, a k tomu bylo všechno hned rozebrané. Pak jsem se ale podívala do pásnkého oddělení, zda nenajdu velkou košili, kterou bych mohla nosit jako šaty a odnesla jsem si hned 5 kusů! Určitě dám nějakou i ségře, protože taky ráda nosí pánské košile jako šaty. A z dopňků jsem si odnesla dva tenké pásky.






Unavený pátek jsme si s holkama nakonec moc užila, zakončili jsme to posezením a povídali jsme si. Už jste byli na něčem podobném? Já na to, že jsem tohle zažila poprvé v životě, tak jsem určitě spokojená. Myslím, že je to super příklad, jak myslet na přírodu a nekupovat další přebytečné věci a oblečení! Takhle ho jen vyměníte a uděláte si radost i bez utrácení.

Ve čtvrtek 26.7. jsme se domluvily s holkama, že navštívíme novou kavárnu Café  Chloé. Bohužel jsem se sešla jen já a Y (moje bývala spolubydlící), protože B se to zrovna nehodilo. Každopádně to ale nevadí, užily jsme si to tak či tak i ve dvou.

Nevím, zda si to ještě pamatujete, ale v minulosti mě poprosila holčina, zda bych se nemohla na jeden den stát její modelkou, aby mohla nafotit pár záběrů. Miluju focení a pózování před foťákem, ale to není nic nového. Tohle focení bylo ale trochu jiné. Nebylo to takové, jak jsem zvyklá, jelikož jsem musela poslouchat fotografku a pózovat, jak to chtěla ona.

Musím říct, že to bylo trochu náročné, ale zas jsem se naučila něco nového. Třeba jak nastavit ruku, aby mi vynikly určité kosti nebo se citít přirozeně, a přitom se tvářit vážně. Tohle mě opravdu bavilo, ale živit se jako modelka, tak nevím. Miluju totiž jídlo a moje váha furt kolísá. No, nebudu to dál okecávat a ukážu vám pár fotek. Některé fotky si nechám jen pro sebe, protože nevím, zda by to bylo vhodné.

Jinak tyto krásné fotky nafotila Klárka a najdete jí zde.

Po focení jsme se šly najíst a povídali jsme si o různych věcech. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat tak šikovného člověka!

Když mi Host poslal seznam knih na recenzi, tak jsem neváhala, o co si řeknu. Už dlouho jsem totiž  měla zálusk na Dědinu. Rozhodně jsem se nemohla dočkat, až mi balíček dorazí. A hned, jakmile jsem ho měla v rukou, tak jsem ho samou nedočkovostí musela rozbalit!

Kniha na první pohled vypadá moc krásně! Její obálka, na kterém je znázorněný ubrus a krásný porcelánový talíř, který měly (nebo stále mají) naše babičky, ve mě vyvolal krásné pocity na moje dětství na vesnici. Když pak sundáte přebal, tak najdete schovanou roztomilou mapku dědiny, na kterou jsem se osobně musela furt dívat.

Příběh se odehrává na dědině neboli vesnici. Hned na úvodu je slovník, který vám pomůže se zorientovat ve slovech, které lidé na vesnici používají, jako jsou například Almara, cukrle a gatě. Vyjmenované příklady slov znám, ale nevěděla jsem třeba co je to škraně nebo šračí, takže za nápad slovníku palec nahoru!

V knize se seznamujete s obyvateli celé dědiny, která je krásně popsaná. Na začátku se ocitáme v chalupě, kde žije starý pár s jejich dcerou Petrou a jejím nevychovaným synem. Pak o pár domů dále tam máme manželský pár s dětmi, přičemž čtvrté je už pomalu na cestě. Jejich vztah docela skřípe a každou chvíli se furt hádají. Musím říct, že zrovna tato dějová linka mě nejvíce bavila. A pak tu máme paní, která má finanční nepříjemnosti a pracuje v samoobsluze. Vedle těchto hlavních dějových linek v knize najdete i ty vedlejší, kde protagonisté řeší různé každodenní potíže.

Musím říct, že ze začátku jsem byla trochu zmatená, jelikož autorka používala příjmení i jména zároveň, tak jsem si vždy musela dát ty postavy dohromady, což mě trochu brzdilo ve čtení a k postavám jsem si celkově nenašla vztah, jen k té druhé, mnohočetné rodině. Z popis zabíjačky se mi pak dělalo šoufl, protože bylo vše do detailu popsané.

Celkově se mi kniha líbila. Já jsem na vesnici žila s rodiči 10 let, i když trochu stranou, bez mnoha sousedů, tak jsem nemohla zažít tyto sousedské známosti, ale pamatuji si, když jsem chodívala do samoobsluhy a vyzvedávala domácí vejce, tak jsem pokaždé dostala pochvalu, jak krásně mluvím česky. Petra Soukupová mi připoměla moje dětství a díky její knize jsem mohla aspoň zažít ten pravý vesnický život se vším všudy a představit si, jak to mezi těmi lidmi chodilo.

Musím říct, že den narozenin začal malinkou katastrofou, chystala jsem se na oběd s Tonym a šla si vyžehlit svoje oblíbené tílko, ale zapoměla jsem snížit teplotu žehličky a tílko se mi spálilo (momentálně ho nosím na doma :D) S Tonym jsme byli v novém bistru na dělnické v bento a dali jsme si vynikající bun nem. Tony mě překvapil krásnou kytičkou a já z ní měla tak velkou radost! Večer přijel Tonyho brácha Vítek s jeho holkou Angie a starej spolubydla. Celý večer jsme strávili na balkoně, jedli, popíjeli a kecali o životě. Už jsem asi stará, ale tohle mě dělalo štastnou, kluby a párty už moc nevyhledávám. Celý večer byl perfektní a já jsem jim byla velmi vděčná!








Odpoledne v sobotu jsem se potkala se svojí nejlepší kamarádkou z dětství B. Byli jsme spolu na večeři a prokecali jsme spolu hodiny a hodiny! A jak jsem spálila předešlý den to svoje tílko, tak v Bershce jsem našla krásné tílko za super cenu... Takže jsem si hned musela sama sobě koupit dárek!




Jsem šťasná, jaké lidi okolo sebe mám a jsem za to velmi vděčná. Vám, děkuju, že tu furt jste a děkuji za krásné vzkazy, které jste mi poslali! Co vy a pátek 13. ? Věříte v tento ošklivý den nebo je to den jako jiny?

Na tento víkend jsem se moc těšila, jelikož na nás čekal víkend plný lásky v jiném městě. V Českých Budějovicích jsem byla naposledy, když jsem ještě chodila na základku. Celý víkend jsme měli s Tonym jen pro sebe a užívali si přítomnost toho druhého a nic jiného jsme neřešili!

Obřad a hostina byla  mimo město, asi tak 5 km. Vesnice byla taková krásná a klidná s nádhernou přírodou i rybníkem. Manželský obřad byl taky krásný a pro mě moc dojemný, ukápla mi i slzička a mám pocit, že jsem byla asi i jediná! Já jsem ale velký cíťa a všechno mě rozbrečí. Jsem ráda, že jsem na svatbě potkala i svojí kamarádku z dětství. Strávili jsme i s jejím přítelem hezký večer a povídali si u dobrého jídla.

Nevěstě  a ženichovi to moc slušelo a jsme rádi, že jsme mohli být v přítomnosti jejich lásky! Druhý den jsme se probudili v místním penzionu a jeli jsme s onou kamarádkou a jejím přítelem do města a dali si snídani přímo na náměstí, a poté si prošli město.
Byl to krásný a dokonalý víkend i proto, že nám přálo i počasí. Těsím se, až si zase s Tonym uděláme podobný výlet po Česku!