Co mám dělat ...

ledna 13, 2017

Dne 28. 11. 2016

Další článek z mého osobního života, říkám to u každého článku, že váhám, jestli to mám publikovat nebo ne ale blog je můj život a kus života v něm chci i zanechat. 
Díky psaní se cítím uvolněná a můžu otevřeně psát o mých pocitech!
Moc děkuji lidem jako jste vy! Za vaší podporu.

V tomhle článku se dozvíte o mém dni a jak jsem se vyrovnala rozpad naší rodiny. 
Budu ráda, jestli se tu objevy člověk s negativním komentářem tak ať si to nechá pro sebe. 
Děkuji předem za pochopení.

Psaní mě osvobozuje.


Dneska jsem měla fakt produktivní den. Odbila pátá hodina a já stále v posteli a nedokázala jsem usnout, přivolala jsem si k sobě Husbyho, abychom si spolu povídali a já usínala vedle jeho blízkosti ale stále nic. Po čase nám začalo kručet v břiše a rozhodli jsme se, že si dáme brzkou snídani. Rohlík namazaný s máslem s anglickou slaninou to zachránilo. Pustili jsme si dokument a já jsem pomalu ale jistě usnula.
Zbudila jsem se kolem jedenácté odpoledne, tahle se probouzím, když ten daný den mám volno nebo nemusím nic dělat. Proto u mě vždycky najdete, že místo snídaně si rovnou dělám Brunch, ten kdo mě dobře zná tak to ví. Ale po včerejší ranní-noci jsem byla tak unavená, že jsem se rozhodla, že budu spát dál, stejně jsem měla v plánu dělat celý den mojí seminárku, kterou musím brzo odevzdat.
Kolem dvanácté mě probudil mamky druhý hovor, řekla jsem si, že jí napíšu a domluvíme se do podnikneme na silvestra. Po domluvě jsem se rozhodla, že bych mohla zveřejnit  recenzi tak jsem si řekla, že během vaření oběda nafotím pár fotek. Pustila jsem toho našeho rozmazleného králíka na jeho hrací místo naházela jsem tam její pár krabic aby na ně mohla skákat a okousávat a šla do kuchyně dodělávat náš oběd. Odbíhání od trouby k počítači bylo příjemný, že se nevěnuji jen jednomu. Článek jsem publikovala a oběd jsem uvařila, dostala jsem za oběd velkou pochvalnou pusu a chvíli jsme se dívali na telku. To několika hodinách jsem už dokončovala svojí seminárku a byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a než jsem to měla naplánované. Stačí jen poupravit vzhled a už to konečně můžu poslat profesorce. Po zvládnuté práci jsem si zapla stream od  jednoho knižního youtubera a hezky jsme si pokecali.


Najednou přišel ten velký bum, zavolala mi mamka, vůbec nevím co se stalo zněla strašně pohrdavě a začala mi vykládat, že teď  máme jen sami sebe a, že jí v životě stačíme jen my. Po telefonátu jsem vůbec nevěděla co se děje.



Chvíli jsem šla na Facebook a uviděla jsem tak je můj táta označený na fotce ze služební cesty ve Vietnamu a vidím ho v krásném obleku a vedle něho stojící žena v bílém. Chvíli jsem přemýšlela a až  to na mě spadlo. Můj táta si vzal jinou ženu. V hlavě se mi odehrálo naše vzpomínky naše, výlety a dobrodružství.. vůbec jsem nevěděla jak se mám zachovat. Chvíli jsem se na fotku dívala a povídám Tonymu koukni mému tátovi to v obleku sluší, že?... V té chvíli jsem byla tak nesmírně ráda za jeho chování, nevykládal mi žádné otázky a v klidu vedle mě sedel v posteli. Vzala jsem si počítač zpět a poslala jsem Tonyho až si vyřídí emaily.
Koukám na fotku dalších patnáct minut a poslala jsem mé nejlepší kamarádce imess s fotkou a tex: Naše rodina se dneska definitivně rozpadla. Po pěti minutách mi hned zavolala a já šla do vedlejšího pokoje a brečela jsem jí do telefonu (jsem tak nesmírně vděčná za to, že jí mám za svojí spolubydlící, my dvě jsme si toho prožili v životě tak moc) Její podporou jsem se dala do kupy a vrátila se do pokoje a tam na mě čekal Tony se slovy, přede mnou můžeš taky brečet.

Nevím proč mě to tak vzalo.. vždyť naši už nejsou spolu skoro pět let a když byli v jedné místnosti chovali se jako kočka a myš.
Nevím jak se mám chovat, nevím co téhle situaci dělat, nikde nejsou napsané rady jak se mám vyrovnat s rozchodem mých rodičů nikde není příručka co dělat.
Nechápu jak mi z obou stran rodičů řeknou, každý už máme svůj vlastní život a ty si s tím netrap, stačí abys věděla, že tě miluju. Vždyť ty dva mají i stejný proslovy a nepochopím proč jejich láska najednou zhasla.

Chci jen říct nebo napsat, že jsem doufala, doufala jsem hluboko v nitru, že zase budeme ta malá šťastná rodina ale dnešek ukázal, že už ne a proto mě to tak vzalo, tím starší tím bolestivější to tak je.
Jsem ráda za tátovo štěstí a budu mu to přát, přece chlap co si toho v životě taky hodně zažil zaslouží lásku, kterou já mu nemůžu dát.

Jsem ráda, že moje mamka, je silná žena a díky jejím pocitům co tátovy tajně držela, se už nemusí trápit co si o ní lidi pomyslí a konečně si může jít za svým snem a představit mi přítele, kterého tajně schovávala ale já jsem to věděla už dávno, že ty dva spolu něco mají, jen se chovají jako puberťáci.

Pamatujte láska kvete v každém věku.

Jsem na sebe pyšná, že jsem den produktivně zvládla, spojila jsem studium, vaření, blog, věnování se Tonymu a zažití rodinné trable v jednom dni a to neříkám, že jsem zvládla přečíst i pár stránek knihy.


Dneska jsem se dovolila brečet a neskrývat svoje pocity, slzy a žít dál jako doposud.

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji, za přečtení mého článku.