Cesta do Vietnamu #knihomolnacestách

29.04. 2017

Je sobota, letenky koupené, kufry sbalené a teď zbývají jen ty drobnosti, co si vzít do letadla. Možná ještě nevíte o co jde, ale s Tonym letíme do Vietnamuuuu. Neřeknu Vám z jakého důvodu, ale nějaký tam je. Chci ještě říct, že neznám člověka, který by letěl do své rodné země jen na týden, normálně se tam zůstává minimálně měsíc, dokonce i na tři měsíce.

Já letím do Vitenamu na tajňáka, ale pochybuji, že někdo z členů rodiny umí číst česky a sleduje mě na youtube. Akorát můj strejda teda ví, že přijedu, ale zbytek rodiny ne. Byl by z toho skandál přijet s přítelem, s kterým jsem skoro šest let a nebýt vdaná. Co si to opovažiju přinést na seznámení mého přítele, musí to být manžel atd. takové věci bych slyšela na každém rohu.:D Každá rodina má tradice trochu jinak, takže kdybste narazili na někoho, a řekl by Vám, že si vymýšlím, tak mu jeho život závidím :D.

Letíme zítra v neděli a ve Vietnamu budeme v pondělí ráno, budeme přestupovat v Turecku, což se trochu těším, nesmíme ven, ale tak či tak se těším. Husby se naopak bojí, že na nás někdo zaútočí :D

Ukážu Vám, co si do letadla beru. Zkušenosti a ponaučení mi tentokrát pomohly s výběrem.
Obleču se formálně, ale zároveň pohodlné oblečení. Mám baťůžek. Baťůžky jsou vždy poholdnější než obrovská kabelka, která je dost nepraktická. Dioptrické brýle na očích, jeden z nás musí vidět, aspoň. Nezapomenu si sbalit pohodlné oblečení, jako legíny a tričko, plus mikunu a ponožky, v letadle dost fouká. V letadle Vám dají i zubní pastu, ale ta mi moc nechutná, tak máme cestovní, vlhčené ubrousky a kapesníky a nesmí chybět powerbanka. Základní make up, peněženka, doklady a hurá na cestuuuu..

30.05.2017
 Věci zbalené, nasedáme do auta  a hurá na letiště. Letěli jsme s jednou holkdou a její dcerou. Sama je z Prahy, blízko od Chodova a za týden se vrací do ČR jako my, svět je malý :D Její malá dcera je tak rozkošná, že si při mezipřistání v Istanbulu našla kluka.

1.05.2017

Vietnamské dusno nás hned bouchlo do obličeje, začali jsme se potit. Před chvílí jsem dorazila domů ke strejdovi a jsem ráda, že už jsme v pokoji s ventilací... znáte to, nejste svoji, nesmíte se ani prstíčkem dotkout, ale kdo by v dnešní době dodržoval pravidla :D

Chtěla bych Vám  ještě říct, že Saigon bude už asi mým domovem a cítila jsem se tam lépe. Teď jsme momentálně v Hanoii, ale protože musíme, jinak bych hned odletěla do Saigonu. Hanoi mi prostě nesedí.

Ve Vietnamu se toho dost změnilo, především silnice a budovy.

Láska v Istambulu na první pohled

Oblíbila jsem si Vietnamské mostky 

Tre thap cam za 10. 000 dongů v přepočtu 10 kč. U nás v Sapě to stojí 60 kč :D

Mějte se krásně Vaše C.